Recenze: HRY NA BOLEST (Petra Neomillnerová)

Kniha, která si nebere servítky!


Provlhlé hedvábí studí na zbité kůži a šedovlasý se na mě dívá s malátným úsměvem.
"Pojď," vztáhnu k němu ruku. "Ještě nejsme úplně mrtví."




Anotace: 
Hra... to je slovo významy přímo těhotné. Dětské ruce svírající bábovku, noha stojící na plynovém pedálu auta, bojové linie, tajná jednání, těla spletená v milostné křeči i dopadající bič, to všechno může být hra. Rádi si hrajeme. Něžně, krutě, s dobrou vůlí i s jedem v srdci. Bezpečně i nebezpečně, dobře i špatně. Někdy při tom působíme bolest a někdy toho dokonce ani nelitujeme.
V "Hrách na bolest" se sešly povídky, točící se tak či onak kolem tělesných žádostí. Už to samo o sobě je činí trochu podezřelými, protože, málo platné, dodnes lidé soudí, že sex je činnost sice zábavná, ale duchovně nepříliš povznášející. Snad mají pravdu, jenže touhy těla mají své horké prsty úplně všude, ve všech našich rozhodnutích, plánech, přáních... Rvát se a ukájet touhy těla, to je imperativ, který stojí nad většinou živočichů, které naše planeta nese na svých zádech, a u lidí ho nevymýtilo ani náboženství, pokrok, posty, dechová cvičení, ani tresty tělesné či duševní. Naštěstí.
Pojďte tedy se mnou nadzvednout pokrývky mokré slzami i krví, zabořit hlavu do polštářů, které tlumí výkřiky bolesti, nářek touhy i slova, která mají být vyřčena. Pojďte a nesuďte příliš přísně ty, kdož v nich chybují, milují a nenávidí. Možná, že jinak nemohou...

Nakladatelství: Netopejr
Rok vydání: 2007
Vydání originálu: 2005
Žánr: Sci-fi a fantasy, Dirty Fantasy, Horory a Thrillery
Počet stran: 245


Jak už varuje přebal knihy, tak tohle čtivo je od věku 18 let. A já s tím plně souhlasím. Důvody se dozvíte v této recenzi i při prolistování HRY NA BOLEST.

A nože? Nože za okraji jezdeckých bot, u pasu i v rukávu žíznivě čekají.

Překvapil mě zvláštní styl psaní, na který jsem si vážně brzy zvykla. Musím upozornit, že tohle čtení je přesně takové, jak říká anotace. Sprosté, plné vulgárních slov, brutality, erotických narážek a slmsne si na něm leda ten, kdo je na takové drsné věci připraven. Já připravená byla. ,o)

Ovšem některá slova mi dělala problémy. Doba, do které byly povídky situované mi bohužel neseděla. Takže jsem se trošilinku nechytala. Moc postav, moc shonu a všechno se četlo hrozně rychle. Vážně i přes ten hrubý styl je to neskutečně čtivé. :o)

Přeskakování z postav je takové chaotické. Z mysli muže do duše ženy a pak na různé vzpomínky, a čtenář se v tom ztrácí. To mi vadí, nemám to u knih moc ráda. Zbytečně jsem tápala a čtení bylo namáhavé. 

Tak nějak jsem od povídek očekávala něco jiného, ale myšlenku to mělo zajímavou, ovšem ty různé pohledy a vzpomínky, které vyskakovaly bez varování, rušily při celém čtení. 

Ore stál němý, němý v zalehlém tichu. Jen dva zvuky ho přerušily. Viljin smích a naříkavé zasténání Mairy, která se synem přišla k lodím.

Trochu mi vadila i absence jmen u některých povídek (autorka používala přezdívky) nebo to, že jména postav byla pro mě až příliš neznámá, a díky tomu jsem občas zas tápala.

"Je mi zima," řekne. "Je mi zima a už dlouho jsem neměla žádné děvče. Pokus se zachránit si život, tetovaná."



Některé povídky byly kratší, jiné delší, a jelikož byly prakticky psané skoro stejně, tak mě to až tolik neokouzlilo. Nebyl to rozhodně můj styl. Takže po přečtení první povídky, kdy jsem si musela zbytečně lámat hlavu, z jakého pohledu je psaná a co se vlastně děje, jsem už u dalších byla spíš trochu nešťastná a moc se mi knihu dočítat nechtělo. 

Faktem zůstává, že kniha zřejmě není pro každého a já jsem žánr dirty fantasy zkoušela poprvé a možná i naposledy, protože mi prostě nesedl. Proto si nejsem jistá, jak knihu soudit, protože jiným čtenářům může kniha sedět mnohem více a naopak je okouzlí, protože své kouzlo má, čtivá je a styl psaní je podle mého originální, i když trochu matoucí.

Přivázala jsem ji k lavici, byla ještě napůl omámená, svlékala jsem ji jako panenku, jako svou panenku na hraní, bílou, povolnou. Takovou jsem ji chtěla mít. Byla tak mírná, když byla ještě napůl v bezvědomí... Mírná jako jehně, jako jehně položené na stole před jarním svátkem. Hodná holčička. Udeřila jsem ji.

Možná jsem měla jako první četbu z tohoto žánru měla od této autorky (či autorky jiné) zkusit něco odlišného, kdoví. Některé povídky mě zaujaly více, některé méně, ale a kdyby byly plynulejší, dokázala bych se do děje vcítit mnohem víc. 

Ti, kteří jsou na styl této autorky zvyklí, ji ocení více. Zvyknout si je potřeba, ale pokud se vám kniha zalíbí, není nic snadnějšího než sáhnout po další, protože autorka se činí a na kontě má takových knih už spousty. Nenechte si je ujít, pokud máte chuť se začíst do tvorby, kterou jen tak v ruce zřejmě nemáte. :o)

Obálka knihy: 
Tak k tomuto žánru se myslím i hodí. Vypovídá o tom, co je uvnitř knihy a přitom čtenáře láka (nebo odrazuje) na příběhy, které dokáží i vyvést z míry.

Milostná píseň muže
Viděl jsem tančit
v bouřkových mračnech černého koně
měl tvoje jméno
Viděl jsem běhat v bouřkových mracích
zpěněnou klisnu
Prošel jsem v noci houštinou strachu
Potokem ohně
Pod tvojí čepelí jsem zemřel
a v tváři smrti já viděl tvou tvář


Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.