Kuriozní místa na čtení I.

Většina čtenářů má svá vybraná místa, kde si nejlépe počtou a odpočinou si ve světě mezi řádky.  Já a Wish na tom nejsme jinak. Já mám nejraději, když se mohu stulit s nějakou dobrou knihou u krbu a nebo ve vaně. 

Zdroj

Ale jsou i kuriozitní čtenáři, kteří si čtou hlavou dolů nebo dokonce při čtení i poskakují! A právě na ty jsem se zaměřila. Jsou mezi námi. Jsou to čtenáři jako ty a já. Není na nich vidět žádná odlišnost, mimo toho, že rádi čtou na zvláštních místech, aby zažili tu správnou atmosféru, kterou jim kniha nabízí.

Chcete se pobavit a třeba se i inspirovat? Začtěte se do tohoto článku. Dlouhou dobu jsem sbírala informace o tom, jak lidé, které znám nebo jsem je potkala na chatu či jen venku na procházce, čtou. A jsem ráda, že vám o tom můžu napsat. :o)

Pochlub se i Ty, na jakém místě čteš! :o) Budeme rády. ,o)

"Když jsem kdysi četla knihu Robinsonka, tak jsem při čtení vždycky seděla v koruně našeho košatého ořechu. Udělala jsem si tam sedátko, abych se mohla pěkně opřít a pozorovat svět z výšky. Aspoň na chvíli jsem si chtěla připadat, jako bych na světě byla jediná, a mohla zažívat všechna ta dobrodružství stejně jako Robinsonka. Ta kniha je hrozně krásná a smutná zároveň. Líbí se mi, jak autorka uvedla, že dívce pomáhá samotný Robinson Crusoe při tom všem, co na ni padlo..." 

Robinsonka - Marie Majerová

Anotace: Poté, co při porodu Blážina bratříčka umírá jeho maminka, musí se Bláža najednou postarat sama o sebe i o svého tatínka, taxikáře. Pomyšlení na odvahu a důvtip Robinsona Crusoe z její oblíbené knihy pomáhá patnáctiletému děvčeti, aby se vypořádalo se starostmi všedního dne od obyčejného úklidu až k problematickému vaření.

"Moc rád čtu horory. Jako malý jsem říkal, že jsem Nebojsa a ničeho se nebojím. Ale já se bojím rád. A to i při čtení, takže se mi občas stává, že se nechám třeba i někam zavřít. Když jsem četl román TO, měl jsem vysokou postel a využil jsem to. Četl jsem si prostě tu knihu pod postelí s malým světýlkem v ruce za šera a cítil jsem tu atmosféru, která mi přejížděla po zádech. A když jsem zaslechl kroky, jak se třeba blíží přítelkyně, bylo to to naprosto nejlepší čtení v mém životě. Taky jsem se zavíral do skříně, ale nejraději... nejraději čtu v zimě na naší půdě. Je tam jen malé okýnko, tak si pod něj vždycky sednu. Jsem nabalený jako sněhulák, protože je tam zima, ale když jsem četl knihu se zimní tématikou, skvěle se to hodilo. Normálně jsem cítil, jako bych byl součástí té knihy. Jako malý jsem si při čtení zalézal i za komín, z toho máma měla tenkrát málem mrtvici," 

zubil se na mě, když mi to vyprávěl. Absolutně jsem netušila, že můj kamarád je takový akční čtenář. Nenapadlo by mě, že když jsem seděla s jeho přítelkyní u kávy, on se schovával ve skříni a četl si Dunwichskou hrůzu! 

Dunwichská hrůza -  Howard Phillips Lovecraft, Santiago Caruso

Anotace: "Nikdo, dokonce ani ti, kdo znají pravdu o nedávných hrůzách, nedokáže říci, co to vlastně s tím Dunwichem je. Staré pověsti vyprávějí o hříšných rituálech a konkláve, během nichž indiáni vyvolávali z okolních homolovitých kopců zakázané stíny a na jejich divoké orgiastické modlitby odpovídalo hlasité praskání a dunění v podzemí." Wilbur Whateley, předčasně vyvinutý, obludný syn jedné z osamělých dunwichských rodin uchovává část úděsného tajemství zakázané knihy Nekronomikonu. Tajemství, jež bezpochyby nesmí být vyjeveno lidem: armády zla přežívají a mohou být přivolány na zem. Jakmile by byly jednou vypuštěny, na světě vezdejším by vypukla apokalypsa. Dunwichská hrůza se počítá mezi nejděsivější díla hororové literatury a ilustrace Santiaga Carusa patří mezi nejlepší grafická díla zpodobňující svět H. P. Lovecrafta.

"Tak já rozhodně nejsem nějaká extrémní čtenářka, ale je fakt, že když jsem četla knihy Padesáti odstínů, tak jsem si je trochu okořenila. Ležela jsem v posteli s pevně svázanýma nohama a měla zalepená ústa. Můžu říct, že jsem z toho byla po čtení tak hodně vzrušená, že jsem svého přítele, když přišel domů z hospody, téměř znásilnila!" 

O tom se mi svěřila slečna, se kterou jsem debatovala na téma trilogie Fifty Shades. Musím uznat, že rozhodně ví jak si zpestřit čtení i život. :o) 

Padesát odstínů šedi - E. L. James

Anotace: Padesát odstínů šedé je první díl erotické trilogie, kterou napsala E. L. Jamesová a zaujala tak čtenáře po celém světě. Studentka literatury Anastasia Steel má za úkol zpracovat rozhovor s úspěšným a bohatým podnikatelem Christianem Greyem (Grey = angl. šedý, odtud název knihy 50 odstínů šedé) Na domluvenou schůzku přijde muž, který Anastasii neuvěřitelně přitahuje. Je okouzlující, krásný, neuvěřitelně chytrý, svůdný a hrozivý. Nezkušená a nevinná dívka poprvé zažívá pocit, že nějakého muže chce. Z jedné strany ji odrazuje jeho záhadná rezervovaná osobnost a z druhé strany se mu strašně touží přiblížit. Starší a zkušený Christian není schopen odolat klidné kráse, důvtipu a nezávislému duchu mladé dívky. Ať chce nebo ne, musí si přiznat – touží po ní, chce ji... ale za svých vlastních podmínek. Anastasia je šokovaná i vzrušená Christianovými nezvyklými erotickými chutěmi. Váhá, ale není schopná mu odolat. Vášnivý živočišný vztah odkrývá jejich tajemství i temné sexuální touhy.

Zdroj

"Nedělám při čtení žádné voloviny. Ale rád u toho poskakuju. Prostě cvičím. Musím se u toho hýbat. Je tedy fakt, že díky tomu čtu knihy hrozně dlouho a skoro nic z nich nemám, ale za to mám bezva fyzičku. Když jsem nedávno četl Dívej se, jak umírají skoro jsem si vyskákal kolena!" 

Povídal mi jeden sportovec na fóru Eda McBaina. I pohyb je důležitý, takže proč ne, že? :o) Navíc si vynachválil sérii Revír 87, pro milovníky detektivek a vzrušení prý skvělé počtení. 

Dívej se, jak umírají - Ed McBain

Anotace: Kdybyste se zeptali policistů z 87. revíru, který měsíc v roce nejvíc nenávidí, odpověděli by vám, že červenec. V červenci jsou v Isole největší vedra, červenec se nejvíc vleče, jako by byl delší než jiné měsíce. Červencová vedra některým jedincům vaří mozky v hlavách. Partičky pouličních flákačů jako by z horka nabíraly odvahu k udatnějším činům. Víc se přepadává, víc se střílí, v ulicích je víc nebezpečno. Stačí jeden špatný příklad a vedro dostane grády přímo pekelné. Pepe Miranda je právě ten nevhodný příklad. Portorikánský hrdina ulice, rváč a taky vrah, jedněmi obávaný a nenáviděný, druhými obdivovaný. Teď převažují ti druzí, protože Pepemu se podařilo převézt policii. Vodí ji za nos a ukrývá se někde, kde ho nemůže najít, i když o to usiluje. Když se to daří Pepemu, proč bychom to nezkusili taky, napadá jeho obdivovatele a vlna zločinnosti v ulicích města nebezpečně narůstá. Jeden anonymní telefonát však změní situaci. Policisté už vědí, kde se Pepe Miranda ukrývá, a rozhodnou se vzít skrýš útokem. Útočit v nepřátelském prostředí, navíc proti kryse zahnané do kouta, však není nic jednoduchého, jak se příslušníci 87. revíru záhy přesvědčí...