Recenze: WILL GRAYSON, WILL GRAYSON (David Levithan, John Green)

Skutečný svět Willa Graysona plný emocí a překážek. 


Čirá a prostá pravda lidských dění
je zřídka čirá a ani prostá není.
Spoléhat musíš na zázraky,
když lež je hřích a pravda taky.

      



Anotace: 
Will Grayson a Will Grayson jsou dva naprosto rozdílní kluci, kteří spolu (kromě jména) nemají vůbec nic společného. Dokonce se ani neznají. Pak se jednoho dne náhodou setkají...


Chicago je dost velké město a dva středoškoláky z jeho opačných konců může dohromady svést leda náhoda. A aby se navíc ti dva jmenovali úplně stejně, totiž Will Grayson, musí ta náhoda být hodně veliká. Jenže opravdový spád věci naberou teprve tehdy, když se do všeho vloží ještě někdo třetí – kamarád jednoho z Willů zvaný Drobek, tornádo v lidské podobě. Drobek je střední útočník školního týmu amerického fotbalu, autor, skladatel, producent, režisér a hlavní hvězda nejlepšího muzikálu všech dob, a především věčně zamilovaný gay. A když ten se do něčeho pustí, můžete si být jistí, že při zdi se držet nebude… Oba Willy čeká řada příjemných i méně příjemných překvapení a postupně si budou muset znovu přebrat všechno, co si mysleli o sobě, o lásce i o přátelství. 



Nakladatelství: Knižní Klub, Yoli

Rok vydání: 2016
Vydání originálu: 2010
Žánr: Romány, Pro děti a mládež, Young Adult
Počet stran: 280 


   

Úryvky z knihy





Kniha WILL GRAYSON, WILL GRAYSON mi dlouho nedávala spát. Když jsem si ji zakoupila, byla jsem naprosto šílená touhou po čtení. Ponořila jsem se a upřímně, trochu jsem čekala něco jiného, ale to, co mi bylo podáno, bylo mnohem lepší, než mé představy...

muzikály jsem nikdy moc neposlouchal, a tak nevím, jestli jsou všechny takhle gay, nebo jen ten drobkův. mám ale tušení, že by mi takhle gay přišly všechny. 

Knihu sepsaly dva autoři, od kterých jsem nikdy nic nečetla. O to méně možná mohu hodnotit, ale zamilovala jsem si odlišnost hlavních postav i stylu psaní. Vše je psáno v ich-formě a o to víc si to čtenáře získá. Nejpozoruhodnější bylo, že kapitoly se střídají podle Willů a ten Will, kterého napsal David Levithan má zvláštní styl. V kapitole se neužívá přímá řeč, ani velká písmena. Z počátku mi to téměř způsobilo infarkt, ale pak jsem si zvykla natolik, že už jsem si Willa ani jinak představit nedokázala. 

t. d. w. g.: jo. myslím, že už nejsem ten will grayson, co jsem byl.
já: já taky ne.

Will Grayson z lichých kapitol, který by měl být psaný Johnem Greenem, je normální kluk, který má ovšem své zásady a to tak silné, že ho udržují v dostatečném odstupu natolik, aby se obával zatoužit po dívce, která se mu zalíbí. Aby nedokázal pořádně prozřít v přátelství a hlavně, aby dokázal dělat chyby, které lidem (i jemu) kolem něj ubližují. 

„Snažím se, aby mi na ničem moc nezáleželo, a držím zobák,“ shrnu to.

Will Grayson ze sudých kapitol, snad psaný Davidem Levithanem, mě vyvedl z míry úplně. Původně jsem díky tomu modlení myslela, že půjde o nejistého, stydlivého katolíckého ňoumu, ale převezl mě svou úžasnou povahou a dokonalým černým humorem. Tento Will totiž trpí depresemi. Není moc přátelský a sám zažívá jediné krásné chvíle, když je s Izákem. 

„Nikdo takový jako on tu ještě nikdy nebyl.“

Drobek Cooper je oduševnělá postava. Je úžasný. V recenzích jsem četla, že je ze všech nejvýraznější. Nevidím to tak. Je opravdu prostorově výrazný a má skvělý charakter. Dokáže se projevovat, aniž by se byť jen kouskem duše zastyděl a zkrátka, za každé situace je sám sebou a čtenář ho za to zbožňuje.

„Kompromis je, když ty uděláš, co ti řeknu, a já udělám, co budu chtít. 

Upřímně, všechny charaktery pro mě něco měly a byly plné emocí, takže jsem vůbec neměla problém se v nich vyznat nebo je vidět takové, jak se je snažili autoři vykreslit. Povedené na sto procent. 

Ačkoliv to pro mě bylo neočekávané, v celé knize se hluboce vznášely emoce a díky tomu surový svět plný reality mi nepřipadal tak bezmocný a zoufalý, ale naopak mi dával možnost dál existovat na vlně fantazie a nepodléhat depresím, i když Levithanův Will byl na dně. Dokázala jsem vidět duhu, růžové slony a všechno, co se mi zachtělo, protože tento knižní svět mi to nejen umožňoval, ale přímo mě k tomu vybízel. Překvapilo mě, že jsem dokázala naplno vše prožívat, cítit Willovu nenávist, Drobkovu bolest i naději. Bylo to silné tím nejlepším způsobem, ale ne přehnané a naštěstí nešlo o žádnou ždímačku emocí, i když jednoduché nebylo nic.

Nejsilnějším motivem knihy není láska, ale přátelství, které se prolíná příběhem od začátku až do konce, protože to právě přátelé dokážou zázraky, které Willové vidí. Láska je hned na druhém místě (a to, jak pro gaye, tak i heterosexuály). Zaujalo mě, jak z něčeho nekomplikovaného nakonec dokáže vzniknout komplikace, která má psychologický podtext.  

Jak už jistě víte, tak děj se motá kolem homosexuality. Autoři se snažili poukázat na to, že gayové mají stejné starosti jako heterosexuálové a nejsou mezi nimi žádné rozdíly. Každý prakticky kope sám za sebe a snaží se o to, aby bylo jemu dobře a i když dělá dobré skutky, dělá to z nějakého důvodu, který je blízký jemu. Nezištnost neexistuje a spletitost teenage reality je pro všechny stejná. To se autorům podařilo skvěle vystihnout.

Mě nejvíce překvapil všudepřítomný humor, který mi silně sedl. Byl aktivní, zlý, masochistický, uličnický, jemný i hrubý. Zkrátka autoři dokázali vykouzlit několik druhů vtipných hlášek, že se kniha četla jedna báseň s úsměvem na rtech.

Připadá mi, že všechno, co ukládáme do uzavřených krabic, je zároveň mrtvé i živé, dokud neotevřeme krabici; že to, co nevidíme, zároveň je i není. 

Někoho překvapí, kolik se v knize pro dospívající najde vulgárních slov. Mně osobně to nijak nevadilo, přišlo mi, že se to do knihy i hodilo, ale někoho to může nepříjemně zaskočit.

Mínusem pro mě byl konec, který mi spíš v myšlenkách vyrojil spousty otázek. Kniha mi jednoduše přišla lehce neukončená a některé otázky podle mého zůstaly otevřené, což je škoda, protože jinak byl příběh úžasný. Dával možnost zamyslet se nad věcmi, které by člověka nenapadly. Byl promyšlený a navazoval na různá témata, snažil se odhalit mezilidské vztahy, ale nakonec vše působí nedotaženě.


V případě, že toužíte po netradiční knize, je Will Grayson, Will Grayson pro vás to pravé. 

Drobek sedí ve tmě na rampě a říká: „Láska je vždycky zázrak, všude a pokaždé. Ale pro nás je to trochu jiné. Nechci říct, že to je větší zázrak,“ pár lidí se zasměje, „ale je.“ 

Knižní obálka: 
Jsem z ní trochu rozpačitá. Ale podle toho, co jsem viděla, je podle mého povedenější než originál. Ale i tak si říkám, jestli mi přímo sedí. Záleží na úhlu pohledu... Na tom,  jestli se dívám ze strany Willa nebo Willa. :o))

Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.