Recenze: PANKRÁC PRÁVĚ TEĎ (Jan Žáček)

Rozporuplná četba připomínající pornografický román

"Tady to nejsou lidé, vězni." Ředitelovy oči se zdají být vytřeštěné. Lesknou se vášní. "Tady jsou to domácí zvířátka. Hodná, poslušná domácí zvířátka." 

Tato kniha mě zaujala svou obálkou, protože prakticky obsahovala vulgarity. Moc jsem od ní neočekávala a toho se mi také dostalo. Ovšem kdyby PANKRÁC PRÁVĚ TEĎ byl sepsán kvalitněji, stal by se také hodnotnější četbou, protože potenciál má. 

"Vášeň je vášeň, ale člověk se má chovat jako člověk." 

Styl psaní je poněkud horší a obyčejný, dá se přirovnat k obvyklé erotické povídce. Je vidět, že autor nad výběrem slov nijak zvlášť nepřemýšlel a vše prakticky psal, jak se mu dostalo pod ruku. Proto některé věty také působí kostrbatě a celkový styl je hrubší. Možná je to tak však schválně, aby to odráželo lidské životy, zobrazené až na dřeň.

Kniha je rozdělena na krátké kapitoly, pokud se tomu tak dá říkat. Občasně se střídají s dopisy. Vše je psané v er-formě. 

"Co z toho pro mě kápne?" opět studeně komerční otázka. "Já jsem se tady stal materialistou." 

Děj se především odehrává ve věznici. Lépe řečeno u ustájení vězňů, kteří jsou v tomto objektu považovaní za zbytečná zvířata a ředitel se je snaží převychovat svou novodobou metodou alá doktor Mengele. I když má mnohem jemnější praktiky. 

Tento vězeň je jasným příkladem, že jeho vůbec nemusí být vždy platné. 

Hlavní postavou je homosexuální lékař Aleš Volf, u kterého se mi opravdu líbí charakter. Autor se ho snažil vystihnout, tedy především ty horší stránky. Nekňuba, který nemá vlastní názor, nechává se využívat, ale má i svou temnou část, která se projevuje, pokud má možnosti. Možná autor trochu přeháněl to gay téma a moc ho poženšťoval, takže jsem občas protáčela oči, ale zas patřilo to k charakteru. 

"Poznáš skutečnou lásku. Muže k muži. Uvidíš v čem je to mnohem krásnější." 

V této knize na povrch vylézají ty špatné lidské stránky, což se mi na tom líbí. I když je čtivo dost slabé a působí bezduše, tak nějaká menší psychologie tam je. Ukazuje se zejména v dopisech a situacích, kterým své hrdiny autor podroboval. 

Buďto se autor snažil poukázat na negativní povahové vlastnosti člověka a nebo se mu to povedlo jen náhodou, protože v knize prakticky nic moc nenasvědčuje tomu, že by měl s tímto dílem Jan Žáček nějaké ušlechtilejší úmysly než sepsat perverzní pornografické čtivo.

Oplzlosti a sexuální narážky, mučení a vše popisované takovým patetickým způsobem na čtenáře postupem času začne působit spíše depresivně.

Možná se autor také snažil poukázat na to, že v jádru jsme my lidé vlastně velmi podobní zvířatům. Díky tomu, že z knihy na mě promlouvaly hlubší myšlenky, byl pro mě problém ji zařadit. Dokázala bych pochopit i styl psaní, i tu deviaci, kterou vkládal do lidských těl, ale pokud se snažil sepsat něco geniálního - nějakou vyšší ideu, která by v knize bodala do očí, bohužel s to nepodařilo a čtenář sám přemýšlí, jestli záměrem bylo podat hodnotné čtivo nebo prostě jen autor dokáže napsat pouze šokující odpad. 

"Ženy jsou odporné bytosti. Muž by nikdy nebyl schopen takové zrady vůči svému miláčkovi." 

Neskutečně mi vadilo, že se tam objevovaly dvě postavy, které prakticky byly navíc. Autor jim nedal žádný charakter, nic. Nedal si s nimi žádnou práci, což knihu opět stráží o stupeň níž. 

Ihned na začátku knihy je soupis postav. U každého hrdiny jsou napsané nějaké informace a mně trochu přišlo, že autor se tím trochu jistí - upozornil čtenáře, že bachaři jsou jen nadbytečné postavy a tím se cítí být z obliga. Já to tak snadno nevidím. Celkově na mě padá pocit, že psychologie postav se mu podařila v základu vystihnout vlastně náhodou.

"Uchrání tě to od tvých nízkých pudů. Už nebudeš nikdy nikoho obtěžovat." 

Chcete-li nenáročnou četbu, která bude zvrácená, dokáže znechutit a poukázat na slabé stránky lidské duše, pak si myslím, že Pankrác právě teď je přesně pro vás. Já osobně bych na tuto knihu ráda znala názor ještě jiných čtenářů, protože ve mně zanechala cosi zvláštního a stále tápu, co se vlastně autor snažil či naopak nesnažil říct. Je možné, že si spoustu věcí domýšlím, jak jsem zvyklá nad vším hloubat a tak mě i povrchní čtivo natolik rozhodilo, jen proto, že autor sepsal kontroverzní téma. 

Knižní obálka: 

Působí na mě stejně rozporuplně jako obsah. Na jednu stranu je jednoduchá a kreativní, na druhou stranu zavání kýčem. 

Anotace: 

Realita skutečného života za zdmi Pankráce.

Nakladatelství: Ombudsman

Rok vydání: 2003

Žánr: Novely, Literatura česká, Příběhy

Počet stran: 156