Skutečné bitvy smyšlených postav v obdivuhodném díle
"Myslete na pravidlo pěti a pětadvaceti metrů," říkával. Gunny Stout měl spoustu pravidel, ale pravidlo pěti a pětadvaceti metrů bylo ze všech nejdůležitější.
Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota
Nakladatelství Jota (Fb)
Chci zakoupit knihu Pravidlo pěti a pětadvaceti metrů
Military román s krásnou obálkou a lákavou anotací je neobvyklým a velmi autentickým dílem Michaela Pitra. Na zadním přebalu knihy jsou čtyři názory na knihu, se kterými plně souhlasím. Vidím tento román úplně stejně. Všechny ty postavy jako by skutečně žily. Hodně jsem dílo prožívala a tak není překvapení, že mě někdy čtení opravdu zabolelo. I přesty tragické osudy, drtivé porážky a malá vítězství nad válkou, smrtí i vládou spojených států je toto jedna z mála military knih, která podle mého zaujme, jak muže, tak i ženy a zůstane vrytá hluboko v srdcích čtenářů.
Ptal jsem se, jak to, že mariňáci jsou tak skvěle sehraní a nepotřebují přitom ani mluvit. Usmála se a řekla: "To je tím, že poslouchají jen dva zvuky: cvak a bum."
Styl psaní je velmi autentický. Otevírá čtenářům oči, jelikož téměř dopodrobna, ale přitom ne zbytečně zdlouhavě, poukazuje na život mariňáků na nepřátelském území. Mezi řádky jsou cítit emoce - strach, naděje, bezmoc i pocit, že život už nemá cenu. Autor dal do knihy spousty emocí, ale dílo nepůsobí srdceryvně, ale naopak velmi upřímně. Autor podle všeho využil vlastních zkušeností a bravurně je sepsal. Sám říká: Postavy tohoto příběhu jsou smyšlené, ale jejich bitvy jsou skutečné. Z počátku jsem byla trochu zmatená, než jsem si zvykla na přeskakování minulosti a současnosti.
O autorovi: Michael Pitre vystudoval historii a tvůrčí psaní na Louisianské státní univerzitě.V roce 2002 vstoupil do řad americké námořní pěchoty, dvakrát sloužil v Iráku a dosáhl hodnosti kapitána. V roce 2010 odešel ze služby a následně získal magisterský titul na Loyolově univerzitě. V současnosti žije v New Orleans.
Tento čtivý román líčí osudy tří vojáků, jež se protloukají běžným životem jako studenti nebo zaměstnanci a trpí přitom posttraumatickým stresem, který je u mužu, jež se vrátili z válečného prostředí bohužel častý. Vrací se jim noční můry, nepříjemné sny o válce i lidech, kteří jim byli blíž než vlastní rodina, ale se kterými je těžké navázat kontakt, když už nejsou oblečení ve vojenském munduru.
Jak napovídá anotace, tak v knize se střídají kapitoly podle hlavních hrdinů. Trochu jsem měla problém se v nich vyznat, jelikož kapitoly nejsou nadepsané jejich jmény, ale vždy vás na ně upozorní dopisy nebo zajímavý text.
"Prý považuje za mimořádnou čest, že může pomáhat nové irácké armádě."
Setkáváme se s poručíkem Donovanem, který se nikdy necítil na vedoucí pozici dobře a sžíral ho pocit, že ho muži mezi sebe vlastně vůbec neberou. Po službě se rozhodl vrátit na vysokou školu, kde to také nemá jednoduché, protože si svou minulost táhne sebou jako zátěž.
Záchranář Doc Pleasant se ve své roli cítil dobře. Bavilo ho pomáhat lidem a snažil se to dělat nejlíp, jak uměl. Naštěstí pro to měl vrozený talent a tak bylo pro něj o trochu snadnější se s válečnou zónou poprat. Ovšem díky propuštění má život, jež ho čeká mezi běžnými smrtelníky, těžší, než předpokládal. Najednou už nemůže dělat to, co by rád a není tak potřebný a pomocný, jak byl zvyklý. Žije u svého otce a pomalu propadá beznaději.
Kateb není američan, ale vždy ho to k nim táhlo a když měl možnost dělat vojákům tlumočníka, využil té šance. Doufal, že mu to pomůže dostat se do USA, ale bohužel vládá mu azyl uznat nechce. A tak prozatím studuje a snaží se sžít s realitou, která není nijak růžová. Demonstranti a problémy, jež se nachází v jeho zemi, jsou tím nejmenším, co ho trápí.
Gunny Stout je velmi bystrý člověk, kterého jsem si oblíbila. Dbal na muže, dával jim cenné rady a sám byl velmi nápomocný, když šli stříc nebezpečí. Vždy byl s nimi, stál u nich a snažil se, aby do jednoho přežili.
Seržantka Gomézová je žena, která dokáže štěkat rozkazy stejně efektivně a dobře jako muž. Autor si u mě šplhnul, když této hrdince svěřil takovou zodpovědnou pozici. Poukázal na to, že i ženy jsou dostatečně vhodné a hlavně dobré pro to, aby se zastaly práci na vojenských postech. Hrdinku jsem si oblíbila, byla uvěřitelná, silná a přesto působila žensky. Skvěle sepsaný charakter.
"Protože tohle je příležitost, jak vyhrát tuhle válku. Nijak velká, ale přece jen."
Autor velmi nevtíravě poukazuje na to, že za každým výjezdem, každým krokem nebo nádechem může následovat smrt. Je všudypřítomná, a čtenář ji z knihy vnímá, ovšem ne natolik panicky, aby ho to odradilo. Spíše je to jen připomínka válečného prostředí, které je hrůzné samo o sobě, i když se skrývá za milou krajinu plnou kráterů.
Díky této knize má čtenář možnost dozvědět se o Iráku více, než by čekal - O jeho obyvatelích, kastách, zvycích i životu, který tito lidé vedou - ovšem zajímavým a nezdlouhavým způsobem při samotném vyprávění hlavních hrdinů.
Prostřednictvím Kaleba získáváme informace také z nepokojů obyvatel, kteří se staví proti prezidentu bin Alímu. Kdo ty hrůzy sledoval, bude více v obraze, ale pokud jste se tomu vyhýbali, při čtení to vůbec nevadí. Autor své čtenáře takřka vede za ruku a ukazuje vše od A do Z.
Co všechno vím? Kdo všechno to potřebuje vědět? Nemluvil jsem s někým zbytečně? A nade dveřmi jsem četl: Sebeuspokojení zabíjí.
Líbil se mi prostý vojenský humor, který autor podpořil ve své knize autentickými hláškami a neotřelými vtípky. Díky tomu kniha získává na ještě větší uvěřitelnosti.
V této knize je toho mnohem víc, než vojenské akce, překračování min a snaha přežít. Michael Pitre poukazuje na to, jak je život křehký a zbytečně mrhaný v takových chvílích, které už nikdy nelze vrátit zpět. Spousta emocí, silných hlubokých myšlenek a propletenosti dělá tento military román opravdu unikátním čtivem.
Ty lidské osudy, kdy na každé ahoj byla dvě sbohem mě opravdu bolely. Čtení bylo krásné, smutné, živé i mrtvé a hlavně bolestivé. Závěr této surové a brutální reality byl pro mě nejtvrdší, z toho se budu vzpamatovávat ještě hodně dlouho...
"Proč jedeme dál?" "Seděli tam dva," řekl a pokrčil rameny. "Sebevražední atentátnící útočí samostatně."
Ačkoliv jsem čtenářka a nikoliv muž, který je do military přímo zainteresovaný, opravdu jsem se dokázala vžít a titul ocenit. Autor nenapsal texty zbytečně složité, plné odborných výrazů, ale naopak své dílo příblížil lidem a tak podle mého zaujme takřka každého, protože je opravdu ryzí.
Této knihy se nemusí bát ani ženy, které military dvakrát nečtou. Pokud toužíte zkusit příběh o vojenství až na dřeň, který je nekomplikovaně a přitom velmi osobitě předložený, pak je Pravidlo pěti a pětadvaceti metrů správná volba. Věřím, že zaujme i čtenáře, jež na podobnou četbu narazí třeba i omylem. Ale ač budete četbou nadšení, budete trpět spolu s hrdiny, na které nikdy nezapomenete...
Knižní obálka:
Tak ta je opravdu vymazlená. Je autentická, působí živě a dává čtenáři pocit, že to, co ho uvnitř čeká, bude opravdu trhák. A také rozhodně je.
Anotace:
Vždy je třeba dodržovat pravidlo pěti a pětadvaceti metrů. Jakmile konvoj zastaví, aby zkontroloval, zda na silnici nejsou nastražené bomby, posádka zůstane ve voze a pozorně si prohlédne celé okolí do vzdálenosti pěti metrů. Bomba v okruhu pěti metrů pronikne pancéřováním a zabije všechny ve voze. Jakmile je bezprostřední okolí zajištěno, pokračuje se v kontrole okruhu pětadvaceti metrů, což je vzdálenost, z níž bomba usmrtí průzkumníka kontrolujícího stav vozovky.
Román Pravidlo pěti a pětadvaceti metrů mapuje osudy mariňáků, kteří slouží v Iráku jako členové ženijní čety. Jejich úkolem je opravovat krátery po nástražných bombách, aby silnice byly bezpečné pro vojsko i místní obyvatele. Nejsou to hrdinové bojující v první linii, ale jejich práce s sebou nese takřka stejné nebezpečí, zejména když skoro v každé jámě na ně čeká další nálož.
V čele čety stojí poručík Donovan, který si uvědomuje, že na svěřený úkol tak úplně nestačí, a trápí se, že ho ostatní mariňáci neberou jako svého nadřízeného mezi sebe. Doc Pleasant u jednotky působí jako záchranář. Nechal se naverbovat, protože vojenská služba pro něho byla zajímavou příležitostí zkusit něco nového. Když ale vidí umírat svoje kamarády, postupně mění názor a dostává se na scestí. A pak je tu Kateb, mezi Američany známý jako Dodge, irácký tlumočník, jehož láska k americké kultuře – ke všemu od hip-hopu až k Marku Twainovi v podobě ohmataného výtisku Dobrodružství Huckleberryho Finna – je stejně silná jako pocit pohrdání, jejž k Američanům pociťuje za to, co provádějí s jeho zemí.
Po návratu domů se všichni musejí vyrovnávat s dozvuky minulosti a čelit novým rozhodnutím a výzvám. Snaží se najít své místo ve světě, který neznají, ve světě, který neví ani nic o nich.
Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2015
Vydání originálu: 2014
Žánr: Literatura světová, Military, Válečné romány
Orig. Název: Fives and Twenty-Fives
Počet stran: 432
Vazba: pevná s přebalem
Žádné komentáře:
Okomentovat