Recenze: PRONAJMU SVĚT, ZN. VIRTUÁLNÍ (Jita Splítková)

Originální a osobité dílo, které má mnoho, co říct

Já vidím čas 

Na nebi 

ve stromě 

v každém z nás

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Klika

Nakladatelství Klika (FB)

Chci zakoupit knihu Pronajmu svět, zn. virtuální

Neobvyklé a velmi osobité dílo, které zaujme převážně čtenáře sci-fi. Jednotlivé příběhy jsou velmi autentické a zvláštní. Pokud byste v této knize hledali klasickou četbu, nenarazíte vůbec na nic. Vše je v rámci fantazie jedním velkým myšlenkovým pochodem samotné autorky, který poukazuje na svět jako takový nebo na směr, kterým se ubírá lidstvo. 

Zdroj: Blog Jity Splítkové

Styl psaní je takový zvláštní. Někdy vyznívá nadneseně, jindy až přímo utopicky. Skrývá v sobě ironii a sarkasmus, který čtenáře potěší. Humor, někdy ostrý tak, že jde až na dřeň, je součástí knihy stejně jako neobvyklost samotného díla.

"A proč? To nevíš, že sebelepší vojevůdce potřebuje jazyky? Byli jste jazyky, které jsem si odchytl. Předpokládal jsem, že okno otevře zvídavý a přemýšlivý člověk."

Tato kniha je atypická už v tom, že se jedná o soubor povídek, ve kterých nelze nijak zvlášť hodnotit charaktery, protože jde spíše o hlubší myšlenku, které jednotlivé příběhy obsahují. Pokud má čtenář otevřenou mysl a dokáže číst mezi řádky, najde spousty úrovní myšlenek, které do nich Jita Splítková vložila. 

Příběhy jsou totiž nestejně dlouhé. Některé mají pár stránek, jiné jsou delší a každá je prakticky o tom samém i o něčem úplně jiném. Je opravdu složité popsat tuto knihu tak, abych vám ji přiblížila, protože je velmi podivná sama o sobě. 

U každé povídky je silná myšlenka (jedna či vícero), jedinečnost a skrytý úhel pohledu, který čtenářům nenásilně otevírá oči. Kdo nechce vidět, ten může zůstat za růžovými brýlemi.

Milovala mě... milovala mě ještě dříve než já ji. 

Nemějte obavu, ačkoliv dílo je sci-fi a je tam spousty věcí, které mi dávaly zabrat a byly nadčasové, tak se autorka snažila zaujmout i životními situacemi. Láska je hmatatelná. Ne v každé povídce, ale v některých ji objevíte. Vztahy, problémy v lásce, nedorozumění a změny. Dokonce i erotické chvíle zpestří čtivo. Muže zaujme, že se autorka nevyhýbala ani politice.

Dokud se jeho tělo úplně nepřeměnilo v kmen velké sekvoje, hlídali ho ve dne v noci, potom už si ho nikdo nevšiml. 

Já sama jsem občas měla problém autorku pochopit, neměla jsem zdání, kudy se její myšlenky ubírají a některé odstavce mi tak vyznívaly naprázdno. Tudíž mi tedy přišly povídky o fous delší, než by musely být. Ačkoliv já jsem v oněch řádcích nenašla nic (buď nebylo, co získat nebo jsem na taje skryté mezi řádky nedokázala přijít), nevnímala jsem je zdlouhavé, spíš jsem v nich tápala.

Velmi na mě zapůsobilo, jak autenticky se vše snažila autorka podat. Já chvílemi měla pocit, že snad má vlastní osobnost a vede mě zkratkami, protože když jsem příběh četla znovu, jelikož se mi něco nezdálo, zas jsem měla pocit, že mě kniha provedla úplně jinou cestičkou, než kterou jsem kráčela prve.

"Nacházíme se právě v čase zázraků na počkání věci, které z náme z pohádek, jež jdou normálně realizovat." 

Emoce podává autorka surově. K příběhům se způsob, jakým vyvolává city, plně hodil. Nebylo to nic vykalkulovaného a úzkosného, aby to čtenáře vyždímalo, ale surově reálné a ostré jako břitva. 

Román obsahuje i básničky, které tedy mají neuvěřitelnou moc. Čím méně textu autorka napsala, tím více do svých řádků vložila. Ty jsem si mohla číst stále dokola, kolik v sobě pro mě skrývaly významů. Přiznám se, že přes básničky jsem velmi náročná a jen tak mi něco nestačí, ale tady Jita Splítková si mě svou poezií rozhodně získala.

"Z mého pohledu plníš jen jeden z našich úkolů. Máš stejný poslání jako já. Dostat nás dolů."

Ilustrace, které Pronajmu svět, zn. virutální obsahuje, jsou dílem samotné autorky Jity Splítkové. Báječně dokreslují atmosféru. Jsou velmi originální a kreativní. Ačkoliv to není můj styl, osobně jsem z nich byla velmi nadšená a měla jsem pocit, že prostě bez nich by kniha byla neúplná.

Nevěřím tomu, že by někdo v díle neviděl vůbec nic. Stačí se jen začíst, zamyslet a užít si čtivo podle svého. Ale může se stát, že někteří čtenáři přímo nepoznají účel povídek, nebo se v některých chvílích mohou i ztrácet, jako se to stávalo mně.

Jde 

Neopírá se o nohy 

Má srdce zpěvných ptáků 

Nemá ruce 

Tvoří myšlenkou 

Jde 

A předstírá,že půjde navždy

Kniha je opravdu určená především pro fanoušky sci-fi žánru. Protože takové sci-fi nečtu, není proto jednoduché knihu hodnotit. Něco jsem četla vícekrát, abych si byla jistější, ale stejně mi román nesedl tak, jak jsem čekala. Knihu mi vybralo nakladatelství Klika, sama bych se do sci-fi povídek nejspíš nepustila. Proto pro mě bylo obtížnější se v knize vyznat a představit vám ji. Autorka si s knihou dala práci, proto je recenze převážně pozitivní, jelikož vím, že ti, kteří sci-fi mají rádi, budou nadšení. 

Knižní obálka: 

Je velmi podobná ilustracím uvnitř knihy. Trochu rozostřená a stejně originální jako obsah knihy. Líbí se mi především z toho důvodu, že ukazuje různé pohledy stejně jako samotný román Pronajmu svět, zn. virtuální. 

Anotace: 

Groteskní až drsně sarkastické povídky a novela zkušené autorky vyvolávají otázky o společnosti, náboženství, lidech, vědě a technice, které jste si možná nikdy nepoložili.

Jaký bude svět za padesát, sto, pět set let? Autorka rozvíjí několik směrů, kterými by se budoucnost mohla ubírat. Jednou linií jejích futurologických vizí jsou technické vynálezy, nanotechnologie a roboti a druhou je společnost, její uspořádání a osudy jednotlivců bojujících o své místo na světě, o lásku, o to nebýt sám, za záchranu všeho živého, za svobodu a proti všem dogmatickým diktátům.

Příběhy Jity Splítkové vás rozesmějí a přenesou do nevšedního světa, kde aspoň na chvíli pocítíte uspokojení z vítězství či spravedlivé odplaty těm, co si to zaslouží. 

Nakladatelství: Klika

Rok vydání: 2016

Žánr: Povídky, Literatura česká, Sci-fi a fantasy

Počet stran: 304

Vazba: vázaná