Recenze: UVNITŘ MÉ HLAVY (Francesca Zippia)

Osobité dílo plné neotřelosti!

Samozřejmost reality byla luxusem, který mi zůstal odepřen. Nemohu říct, že bych nenáviděla ty, jimž byl dopřán, protože to byli prakticky všichni. Ne, necítila jsem k nim nenávist. Nežili v mém světě. Ale to mi nebránilo přát si, abych směla žít v tom jejich. 

Tuto knihu jsem měla vyhlídnutou již delší čas. Vážně jsem po ní toužila a neustále si četla recenze a komentáře čtenářů. Občas převažoval názor, že kniha byla zklamáním, jindy jsem se zas tetelila, když si ji chválili. Ale jakmile se mi dostala do rukou, nemohla jsem ji vrátit do regálu k ostatním. Musela jsem si ji prostě pořídit. A sotva jsem ji měla pro sebe, samozřejmě jsem se začetla. 

Pouhých 368 stran lákavého a napínavého čtení jsem zhltla za tři dny (i dříve, kdyby byl čas) a několikrát se mi stalo, že mě něco dokázalo překvapit. Na tuto knihu mám kladný názor a jsem rozhodně ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Bude patřit k mé sbírce a krášlit mi knihovničku. :o)

Styl psaní je nápaditý, velmi osobitý a zvláštní. Já z celého textu vnímala osobnost hlavní hrdinky, jelikož z ich-formy se čtenář dovídá veškeré její myšlenky i pocity, které rozhodně stojí za to. Jako typická young adultka je příběh psaný s jemně nadlehčenou formou, čtivostí a nápaditostí sobě vlastní, protože tato kniha se od jiných rozhodně liší. 

Román je dělený na tři části a krátké čtivé kapitoly, které snadno každý prožije jako nic.

"Když jste vy dva vešli, usmíval se." Tucker sklopil oči k lavici a tužkou obtahoval rýhy vryté do desky. "Neviděl jsem ho usmívat se od osmé třídy." 

Autorka nás zavádí do světa, ve kterém čtenář netuší, co je a co vlastně není skutečné. Ačkoliv tato kniha nepatří do žánru fantasy, tak při čtení mně i hlavní hrdince létali nad hlavou praví fénixové. Občas jsme viděly podivné postavy nebo veverky FBI a nikdy jsme vlastně netušily, co je vlastně realita. Hlavní hrdinka Alex totiž trpí schizofrenií již od dětství a tak se tato kniha stává velmi neobvyklou, zábavnou, napínavou a tajemnou. 

Hned na začátku se setkáváme se sedmiletou Alex, která obdivuje a lituje humry. A od toho se vlastně vše odvíjí. Zážitek, který ji u nádrže s humry, provází po celou dobu až do dospívání ji pomalu tvaruje a ona chápe, že je vlastně nemocná a trpí paranoidním chováním. Pokud tedy podle vás není běžné hledat v jídle jed a odposlouchávací zařízení. 

V knize jde samozřejmě o víc než odhalení neexistujících zvířat či bytostí, pokud hledáte románek, jste na správném místě. Ale jelikož příběh není pouze romantickým odrazem autorčiny fantazie, potěší své čtenářky ještě mnohem víc. Kořeny tajů se táhnou až do minulosti a dotýkají se legend, které po městě kolují.

Líbilo se mi předstírat, že jsem normální náctiletá holka, kterou nesmí načapat rodiče, a všichni a všechno JeProstěV pořádku. 

Hlavní hrdinka Alexandra je psychicky nemocná dívka, která chápe, že vše, co vnímá, nemusí být skutečné. Snaží se fotografiemi zachytit realitu, být sama sebou a přitom neuškodit sobě ani svému okolí. Touží patřit do naší reality a stát se skutečnou. Hrozně moc mě bavila a sedla mi. Bylo velmi osvěžující číst příběh takové hrdinky, jelikož byl opravdu humorný a našlapaný paranoiou, kterou jsem od ní chytala já sama a vážně si příjemně zoufala, když jsem netušila, kam až sahá její představivost a co všechno jsou výmysly její choré duše.

Miles na mě zapůsobil trochu jinak, než jsem díky anotaci čekala. Vzhled, který mu autorka dala, mi moc neseděl a tak jsem si ho ve své mysli poupravila. Jinak to byl ale zajímavý, neotřelý a občas i trochu supermanský podivín, ale v tomto žánru prostě čtenářka potřebuje mít trochu nadhled a získat hrdinu, který nepatří přímo do reality. 

Postavy této knihy mi přišly přirozené, i když někdy to bylo tedy vážně něco (rozhodně v dobrém smyslu). Čtenář poznává, jak záporné, tak i kladné postavy a někdy ani není možné je zařadit, protože stejně jako ve skutečnosti věci nejsou černobílé a to se mi na tom opravdu líbilo.

Někdy mám pocit, že lidé považují realitu za samozřejmost. 

Byla jsem nadšená, že autorka dala do knihy mnohem víc, než jen tu lásku. To pátrání a paranoia v zádech spolu s touhou žít jako každý běžný teenager byla velmi  silná a zapůsobí na každého čtenáře. Neotřele jsou odhalována tajemství a probádávána zákoutí. Stačí sbírat střípky a tvořit mozaiku. Poznávát hrdiny a přicházet na kloub věcem, které mají své důvody a historii. 

Jelikož jde o čtení young adult, tak román neobsahuje žádné erotické scény, ale ty romantické chvilky, které autorka sepsala, jsou velmi vhodné a osloví. Nechybělo mi, že si v ději nikdo nevrzl. Myslím, že kniha byla okořeněná dostatečně vším, co obsahovala. 

Rozhodně na vás zapůsobí emoce. Budete šokovaní - já byla párkrát málo a jednou hodně, to mě Francesca Zappia skutečně dostala a tedy... opravdu síla. To se vám bude líbit! :o) 

Každopádně si užijete humor. Líčení situací z pohledu hlavní hrdinky je prostě nenormální, originální a neskutečně pobaví. Fantazii má autorka velkou, protože některé způsoby, kterými mě bavila, by mě ani nenapadly.

Střední škola je skvěle zachycená. Vztahy s vrstevníky nejsou nikdy jednoduché, především, když Alex není běžná středoškolská dívka. Autorka dokázala spletitost vztahů vystihnout a zaujmout tím. Přirozené situace, které se dokázaly neočekávané zvrtnout, mi nepřišly nijak přehnané a vše krásně navazovalo. Příběh je promyšlený, i když možná sem tam nějaký detail lehce uniká, tak oceňuji, že autorka nic nepřehnala, ale vše vystihla v rámci knihy a o to víc to také zapůsobí.
Ačkoliv je kniha celkem obsáhlá, tak jsem nenašla nic, co by bylo podle mého navíc. Žádné zdlouhavé a zbytečné texty, které by napínavé a dynamické čtivo snižovaly. 

Co se mi na knize nelíbilo? Konec tak trochu nesplnil mé očekávání. Asi jsem čekala něco lepšího, ale ke konci jsem neměla pocit něčeho velkolepého, spíše očekávaného. Na každého to samozřejmě může zapůsobit různorodě. Vyvrcholení zápletek bylo skvělé, ale samotnému ukončení zkrátka podle mého něco chybělo.

Zavřu oči, a svět vmžiku zmírá,zvednu víčka, a vše se znovu zrodí. (A ty nejspíš existuješ jen uvnitř mé hlavy.)

Proč byste si knihu měli přečíst? Toužíte-li po young adultce s dobrodružstvím středoškoláků, které jsou běžné a přece nejsou, tak tohle je rozhodně tutovka. Za sebe jsem velmi ráda, že jsem si knihu zakoupila, měla možnost si ji prožít a rozhodně jsem ji nečetla naposledy. Vrátím se k ní, protože nyní už všechno znám a bude skvělé vidět to z jiného pohledu. 

Knižní obálka: 

Ano, ta mě nadchla na první pohled. Líbí se mi, i když to možná není úplně ono, ale nemám pocit, že bych dokázala vyjádřit knihu lépe než právě touto ilustrací. Je to prostě lákadlo a rozhodně stojí za to.

Anotace:

Alex je divná; alespoň tak ji vnímá její okolí. Přitom má jen vlasy červené jako kečup a fascinují ji živí humři v nádrži supermarketu, trpí paranoiou, že ji pronásledují komunisti nebo že jí někdo otrávil jídlo. Trpí totiž schizofrenií a plete si vlastní halucinace s realitou. Někdy jde obojí od sebe jen těžko rozlišit, jedinou její jistotou je mladší sestra Charlie a Kouzelná osmička, dětská hračka, se kterou se často radí. Pro jistotu má u sebe Alex taky fotoaparát a v případě nouze si věci a lidi fotí, aby měla jistotu, že nejsou jen jejím přeludem. Za přelud považuje nejdřív i Milese, nejdrsnějšího týpka ze školy. Nevymyslela si ho náhodou?

Proč by zrovna on měl mít o jejií společnost zájem? 

Nakladatelství: Yoli

Rok vydání: 2016

Vydání originálu: 2015

Žánr: Literatura světová, Young adult, Dívčí romány

Počet stran: 368

Vazba: brožovaná