Recenze: POVÍDKY PODIVNÝCH (Ransom Riggs)

Jedinečné dílo, které předčí vaše očekávání! 



Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota
Chci zakoupit knihu Povídky podivných


Sbírka Povídky podivných je opravdu drahocenným pokladem a to nejen pro čtenáře Sirotčince slečny Peregrinové. V případě, že vás trilogie natolik za srdce nechytila, vám mohu slíbit, že tohle dílo si vás získá.

Psát recenzi pro mě bylo velmi těžké, protože jsem si příběhy zamilovala - každý je něčím výjimečný a hodnotný, dokáže čtenáře vynést mimo realitu, ale také ho shodit na dno té nejhlubší jámy.
Styl psaní je očekávaně zvláštní. Pomocí er-formy autor líčí všechny příběhy, jako by byly sepsány podle skutečnosti - a ony jsou skutečné pro každého, kdo věří ve svět, který autor vymyslel. Já sama jsem byla občas na pochybách, protože byly natolik fantastické a přitom věrohodné. Líčení děje je vzácné, protože autor se rozhodl říct málo slovy tak neskutečně moc a povedlo se mu to. Žádné plytké, nic neříkající věty, ale dokonale načasované slovní bombičky, které v mysli rozvášní emocionální válku. Každá povídá je napsána odlišným stylem od toho dospělejšího až po téměř dětský přesně tak, jak se to k jednotlivým příběhům hodí.

Zapůsobí i fakt, že po otevření knihy přestane Ransom Riggs jako autor existovat. Ve své sbírce prezentuje, že povídky jako lidovou slovesnost předávající se z generace na generaci sesbíral a sepsal Millard Nullings. Neviditelný chlapec, kterého znáte/neznáte ze Sirotčince slečny Peregrinové. O to víc je kniha neuvěřitelná a oslovující.

Samotná předmluva a úvod do knihy mě svým způsobem natolik zaujal, že bych jej nejraději do recenze okopírovala celý, abyste měli možnost se v duchaplných slovech autora také hřát. Já takové texty zbožňuji, takže mně se rozhodně svou neobvyklostí a upřímností trefil do vkusu.

Jednotlivé povídky: 


Báječní kanibalové
Povídka, jejíž děj se odehrává v Bažinblatech, je skrytým synonymem pro naši konzumní společnost a pokud máte chuť si představit následky, jaké má jen chtíč a touha povyšovat se nad ostatní, pak to v tomto fantasy světě najdete. Ačkoliv jsou Báječní kanibalové prvním příběhem, dokázal mě autor doslova odrovnat svou nápaditostí a fantazií. Silně mě dojal a popohnal k podezření, že tato kniha si mě získá ještě mnohem víc, než první díl Sirotčince slečny Peregrinové pro podivné děti.

"Tomu nerozumím," řekl jeden z kanibalů udiveneně. "Myslel jsem, že jsme vaši nohu snědli!" (Str. 25)

Princezna s rozeklaným jazykem
také vypovídá o negativních emocích v nás. Nedůvěra, zrada a nepřijmutí ničeho, co se vymyká běžnému životu. Lidé dokážou být zaslepení a krutí. To, že jsou někteří jiní než je očekávané, neznamená, že jsou špatní. Povídka velmi jemně poukazuje na svět, který byl, je a bude i nadále stejný. Rozhodně neočekávejte pohádku, ale také nic hororového, spíše mi příběh přišel melancholický.

"Ty jsi šílená!" křičel princ. "Jak bych se do tebe mohl zamilovat? Jsi nechutná hříčka přírody!" (Str. 45)

První Ymbryna
je povídkou o mladé podivné ženě Ymeene, která se narodila jako pták, ale uměla se přeměňovat v ženu. Autor ukazuje na to, jak se jednalo s lidmi, kteří byli neobvyklí a proč a kam utíkali. Jakým způsobem vlastně vznikla první Ymbrina a co všechno ji to stálo. Úžasný příběh, opět plný emocí a fantazie, který se už ale více týká trilogie Sirotčinec slečny Peregrinové, jak jej známe. :o)

První ymbrynou nebyla žena, která se uměla změnit v ptáka, ale pták, který se dokázal změnit v ženu. (Str. 50)

O ženě, která se přátelila s duchy
pro mě nebylo snadné číst, protože duchařské příběhy, ač jsou přitažlivé, mi trochu nahání hrůzu. Povídka působí až morbidně, má silné kouzlo a čpí z ní spirituální síla, která ovšem nemusí zapůsobit na každého, pokud ho taková témata nelákají. Je znovu napsaná neuvěřitelným způsobem, protože i na malém prostoru autor dokázal vylíčit opravdu mnoho. Děsivý a trochu násilný příběh vypovídá o přátelství a lásce, ačkoliv se to na první pohled nezdá... Mimo těch šokujících informací ale obsahuje i humor, typický pro Ransoma Riggse. Zpola černý, zpola neuvěřitelný a podivný, který si získá pro svou jedinečnost každého.

Pak posbírala ten nejstrašidelnější stavební materiál, jaký mohla najít: dřevo z vraků lodí, na kterých nikdo nepřežil, cihly z kreamtoria, kamenné sloupy z chudobince, ve kterém uhořely stovky lidí, a okna z paláce šileného prince, který otrávil celou rodinu. (Str. 72)

Cocobolo
Netušila jsem, co od této povídky čekat, ale předčila všechna moje očekávání. Je tak srdceryvná, upřímná a drásavá, že se jí nedá ubránit. Nejsmutnější povídka z celé sbírky je opravdu neobvyklá a možná to na někoho bude až příliš neuvěřitelné, ale ta síla, kterou v sobě skrývá, se nedá zpochybnit.

"Když se nevrátím, slib mi, že se mě vydáš hledat. Nedovol, aby ti pod nohama vyrostla tráva!" (Str. 81)

Holubi od Svatého Pavla
Nový pohled na svět ptactva, zejména na ten, který se týká holubů. Vtipným způsobem vykresleno, jak náš svět vnímají tito tvorové. Skryté poselství čtenáře osloví, protože tentokrát se váže k památce Londýna.

Holubi a lidé odvolali válečný stav a vrátili se jen ke vzájemnému otravování. (Str. 106)

O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy
Lavinia je ctižádostivá dívka, která touží stát se lékařkou, ale v té době žádné ženy nebyly doktorkami a ani být nemohly, společnost to nepřijímala. Začalo to jako běžný příběh a pokračovalo jako hrůznost. Asi nejděsivější povídka, kterou jsem v této sbírce četla.

"Ty myslíš, že noční děsy mohou být dobré?" podivila se Lavinia.
"Ne zrovna dobré," pokračoval otec. "Ale myslím si, že někteří lidé si své noční děsy zasluhují a jiní ne - a jak zjistíš kdo je kdo?" (Str. 117)

Kobylka
Netradiční příběh o citlivém chlapci Olliem. Zpočátku jsem byla nejistá, protože mi představa přišla trochu groteskní. Ale jak už to u každé povídky této knihy bývá, tak i tato nabrala spád a rozprostřela přede mnou své tajemství. Chvíli jsem se obávala, že příběh skončí způsobem, který by spíš připomněl českého autora věhlasných balad, ale nic takového se nestalo, a autor ukázal, že dokáže překvapit v dobrém smyslu slova.

"Na to nepotřebuji žádnou moudrost z knih," řekl Erik a zavřel potrhanou knihu. "Musíš ho milovat, Edwarde." (Str. 135)

O chlapci, který dokázal poručit moři
Fergus byl velmi výjimečný, ale měl smůlu na lidi. V této povídce se ukazuje, jak se lidé bojí neznámého a jak často v nich propuká nevděk i poté, co jim někdo pomohl. Zajímavé a působivé bylo, že autor do příběhu zapracoval i historická fakta.

A ty dvě podivné děti tam dlouho stály a usmívaly se na sebe, protože věděly, že konečně našly někoho, s kým se mohou podělit o svá tajemství. (Str. 159)

Legenda o Cuthbertovi
Zvláštní povídka o vlídném obrovi jménem Cuthbert, který chránil zvířata a zavinil smrt člověka, za kterou byl potrestán. Způsob trestu byl drsný a poměrně děsivý, když se nad tím člověk zamyslí. Zajímavé je, že má příběh jakoby dva konce, což jsem ocenila, protože se nad tím dalo zamyslet a svým způsobem to bylo kouzelné a smutné... Dilema života a smrti.

"Prosím, přijďte si se mnou popovídat!" (Str. 163)

Do detailu vytříbená kniha obsahuje spousty nádherných ilustrací, doplňujících děj. Od malých kreseb až po ty, které se táhnou přes celou stránku lákají oko čtenáře. Kreativní je také značení počtu stran, které se nachází po levé či pravé straně samotných stránek. Vidím to tak, že nakladatelství Jota se na této knize vyřádilo - dává si záležet na svých knihách, ale u této, jako by vědělo, že si zaslouží speciální péči a opravdu je to znát.

Vysvětlivky a poznámky pod čarou jsou nejen nápadité a zábavné, ale také velmi nápomocné! Připomínají, co už třeba zapomněl nebo mu dávají najevo, co pochází z naší historie a s čím si autor bravurně poradil.

Každá povídka má své ponaučení a poselství pro samotné čtenáře o světě, o lidech i jejich duši. Mimo příběhů obsahuje sbírka také poznámky autora - Millarda Nullingse, které čtenáře směřují správným směrem, pokud by se případně ztratil a snaží se u některých povídek napovědět jejich smysl nebo důvod, proč jsou takové, jaké jsou. Což je určitě velká pomoc pro ty, kteří neumí číst mezi řádky nebo je pro ně těžší se vyznat ve stylu autora.

A žili spolu šťastně až navěky. (Str. 141)

Knižní obálka: 
Je to zobrazení metafory, která se Podivných povídek dotýká. Ještě jsem neměla možnost si ji prohlédnout ve vlastních dlaních, takže možná na mě zapůsobí jinak, než nyní. Prozatím jsem trochu nejistá a přemýšlím, jestli v ní vidím ten úžasný obsah.



Anotace:
Ještě dříve, než slečna Peregrinová vytvořila smyčku – domov a útočiště – pro dnes již dobře známé podivné děti, existovaly příběhy o podivných dětech a zvířatech, které se nejprve tradovaly ústní cestou, dokud se jejich písemného zpracování neujal v roli editora jeden z nejpovolanějších, podivný Millard Nullings. Jedná se o příběhy z historie podivných, ve kterých se dozvíme, že děti nejprve bez problémů žily ve společnosti lidí běžných, obyčejných, ale jejich zvláštní schopnosti a nadání je postupně vytlačovaly na okraj, až je obyčejní lidé vyhnali ze svého středu úplně.
Některé z deseti povídek čtenáři zčásti znají ze zmínek v trilogii o podivných dětech ze sirotčince slečny Peregrinové – třeba tu o laskavém obru Cuthbertovi či o holubech z katedrály Svatého Pavla – jiné jsou zcela nové a uvádějí nové, neznámé hrdiny, a kromě jiného se dozvíte o první ymbryně i o tom, jak se postupně naučila vytvářet smyčky, v nichž bylo možno žít.

Nakladatelství: Jota
Rok vydání: 2017
Žánr: Sci-fi a fantasy, Povídky, Young adult
Série: Sirotčinec slečny Peregrinové
Počet stran: 176
Vazba: pevná s přebalem


Žádné komentáře:

Okomentovat


Copyright © SVĚT MEZI ŘÁDKY | Šablona: Lucy Lillianne. Optimalizováno pro Firefox.